Úcta je bezpečnou oporou na kterou se můžeme spolehnout, když se všechno na co - jak zvenčí, tak ze svého nitra spoléháme. Díky ní, jsme schopní vzít sílu k dalšímu nádechu. Nadechněme se úcty, v jejimž ovzduší se cítíme svobodně a bez klece duše. Jsme tím, kým ve skutečnosti jsme. Můžeme být upřímní, 
nemáme obavy o ztrátu bezpečí a přerušení spojení ve vztahu s druhým. Máme-li úctu, nemáme strach z ponížení, z útoku či nečisté hry. Úcta se v nás prohlubuje a neztrácí, naopak narůstá.
Odkrývají se další stránky leporela toho druhého. Stránka po stránce odhaluje další vlastnosti a děj člověka. S úctou si jej vážíme a nesoudíme, je to živá knihovna.
Ten, kdo si vás postupem času přestane vážit, nikdy neměl pravou úctu k potřebám a pocitům. Projevy neúcty je potřeba řešit ihned od počátku jakéhokoliv vztahu. Nepřehlížejme neuctivé jednání, v naději že se to časem zlepší. Tohle je cesta zkázy.
"To, že zuříš, tě ještě neopravňuje působit jiným citovou bolest o nic víc, než tě něčí přitažlivost opravňuje ke znásilnění".
Neúcta může probudit některé nezralé součásti naší povahy, může nás polapit do pasti. Často někteří lidé snášejí i ty nejhorší projevy neúcty a potom se diví...
Ten, kdo ctí úctu, jí projevuje.
Je krásné pěstovat vztah z pozice dospělého a nikoliv osamělého dítěte. Ve zdravém vztahu se konflikty řeší dobře, v nezdravém nás ohrožují.Vztah má pevný základ v jistotě, důvěře, upřímnosti a ve vzájemné lásce.
Láska a vzájemná úcta je pro člověka velkou pohnutkou k dozrání, k tomu stát se něčím sám v sobě. Stát se světem sám v sobě, ale také kvůli druhému člověku.
S úctou napsala Petra Radová
