Recept na štěstí

Vždy jsem věřila, že štěstí si člověka najde, že není možné ho ztratit. Možná jsem byla dětsky naivní a žila ve svém světě. A přesto...

Vzpomínám a vidím sebe jako malou holčičku. Dívám se do jejich kulatých dětských očí, do hlubokého tajemna duše a objevuji podstatu sebe. Tyhle oči jsou studnicí zobrazující toužení duše, touhou žít vášnivě, postavit se sobě v tváří v tvář a bez štítu čelit světu kolem. Je to touha nespokojit se s ničím menším, než s tím, co je opravdové a skutečné. Vracím se k dětské spontánnosti, čistotě úmyslu, jsem v radosti, míru a harmonii. 

Najednou se zastavuji tady a teď, jsem omráčená radostí. Stojím tady sama s úsměvem od ucha k uchu...Je tohle radost a štěstí? Vždy tady byly a nikdy je nebylo možné ztratit. To vše si uvědomuji, když balancuji na propadlišti míry.

Občas málem spadnu, ale mám "štěstí", které mě nepustí...

Objevuji v sobě žízeň po tom, co je za tím, co právě prožívám a toužím ponořit se ještě hloub. Rozhlížím se kolem a vím, že svíravý pocit bez harmonie má pro mě nějaký smysl, jen pochopit jeho poselství. Vše má svůj původ a jízdní řád na cestě osudu. Už to nejde vrátit zpátky. Je možné cítit bolest, aniž bychom se ji snažili zakrýt, je možné tancovat radostí, ponořit se do extáze, vidět krásu a prožívat lásku a štěstí.

Pamatuji si krásnou větu mého přítele:" Víš, štěstí spočívá v tom, že víš, na co se máš vykašlat, to ti říká tvé srdce. Dělej, jak to cítíš. Neříkej si pořád až budeš mít...tak budeš šťastná, protože štěstí je uvnitř tebe. Pamatuj si, žiješ to co chceš.." 

Hmmm a já jsem se hned poté s ním rozešla. Promiň...

Na mysl se mi vkrádá otázka proč není vyučována příčina vzniku stavu štěstí. Všichni mluvíme o štěstí a toužíme po něm. Abychom pochopili a věděli jak dospět ke stavu duše, který se nazývá štěstí, musíme nejprve poznat, co je trvalý stav štěstí. Co je onou silou, která rozehřeje srdce a rozzáří obličej?

Vše je uloženo v paměti rodu v DNA. Štěstí je příval energie života pro duši a ducha od pravé podstaty celého světa.

Štastný člověk není ten, kterému se problémy, nemoci a strasti života vyhnou, ale ten, který vše vrátí zpět do rovnováhy ze smutku a starostí.Jsme vděční za vše, co se povedlo, kdy jsme pomohli či byli obdarování a tancovali štěstím. Kdo se umí smát sám sobě, má právo smát se všemu ostatnímu, co mu k smíchu připadá. Jsme-li v souladu s životem, stvořitelem a skutečným konáním, jsme v pocitu spokojenosti. A když se našemu duchu podaří zachytit záření  Zdroje, rozkmitá se celičká bytost do kosmického štestí. Pocity štěstí jsou pro nás neviditelné přitákání na cestě za světlem, jdeme-li tou nejčistší cestou.

A tak běžme si za svým štěstím a neodpojujme se od něj, vezměme zodpovědnost jenom za sebe. Nalaďme se na esenci touhy, radosti ze života a s odvahou, vykročme za svou metou. S tím vším, k nám přichází obdarování...od koho? No přece od štěstí...

Proto věřme svému štěstí a dejme mu jméno.

Ať Vám štěstí přeje.

 Petra